Malučká nivnička
Malučká nivnička přichází do dneška z krajiny dětství Jana Ámose Komenského. Z naší vysněné ideální Nivnice.

Dětem se v Nivnici ve folklorních souborech věnuje velká péče. Cílem je předat jim lidovou kulturu přes srdce a rodičovskou lásku. I proto jsou rodiče dětí, které uvidíte a uslyšíte na pódiu, přítomni na každé zkoušce. Po zkoušce dostávají veškerý materiál elektronickou poštou domů.

A teprve doma v kuchyni u stolu, mezi maminkou, tatínkem a dítětem, když si spolu zpívají či povídají, probíhá vlastní předávání lidové kultury. To je Malučká nivnička.

přemýšlel v pondělí 12. září 2016
Vlastimil Ondra
vedoucí Nivničky

OD NIVNICE PO NIVNIČKU
Na začátku byl soubor Lipina, který v Nivnici založil JUDr. Věroslav Blahutka v padesátých letech dvacátého století. Tento soubor se scházel jen příležitostně a před určitými slavnostmi. Na začátku devadesátých let už souboru všichni říkali "hopsák". Tento soubor vystupoval převážně za doprovodu nivnické dechovky Nivničanka.

Ke změně došlo po příchodu osmnáctiletého kluka  - Vlastimila Ondry do čela souboru. Soubor se hned přejmenoval na soubor Nivnica. Jeho první zkouška se datuje k 26. 4. 1992. První členové souboru Nivnica se rozešli v roce 1996. Aby Vlastimil Ondra mohl začít psát úplně novou kapitolu svého působení u nivnického souboru přejmenoval hned v tomtéž roce soubor Nivnica  na soubor Nivnička a začal se plně věnovat práci s dětmi. Nivnička - původně dětská odnož súboru Nivnica - existovala od září roku 1993. Souboru ze začátku pomáhali i členové dospělého souboru Nivnica.

Děti v Nivničce dospěly, ale jméno souboru si už nechaly. Takže  N I V N I Č K A.

Od roku 1999 existují  i dětské soubory Malá nivnička a Malučká nivnička sdružující téměř padesát dětí.

CESTA KE KOŘENŮM
Nivnička se poznenáhlu oprostila od stylu práce podobnému některým souborům v okolí. Do dnešních dní v ní zůstali lidé, kteří chtějí jít až ke kořenům folklóru a nechtějí se jenom ukazovat na pódiích a „skákat“ v krojích. S tímto během na dlouhou trať všichni nesouhlasili a odešli. Zůstali jen nejzapálenější a zdaleka už ne jen Nivničané. Přišli podobně zapálení lidé i z okolí. V Nivničce jsou dnes Bánovjané, Březovjané, Horněmčané, Sucholožanka, Veleťan.

A jaké tedy jsou ty kořeny, ke kterým se Nivnička vydala?
1. TANEC PROŽITKEM
2. LIDÉ
3. TRADICE
4. KROJ

TANEC PROŽITKEM
Nivnička je především založená na přátelství. Setkáváme se i mimo zkoušky a už od prvopočátku vyrážíme na všechny dostupné besedy u cimbálů v širokém okolí. Besedy u cimbálu milujeme a prakticky žádnou příležitost si k jejich návštěvě nenecháme ujít. A proč? Kvůli vnitřnímu prožitku! Co se vyrovná  - zpěvu třiceti chlapů držících se za ramena? - přeplněnému zakouřenému sálku, kde se vše pohupuje v rytmu sedlckých? - rozjásanému kolu padesáti děvčat? A také až mezi ostatními chlapy u cimbálu se ukáže, je-li tanečník k něčemu - nezřídka je to pořádně drsná konfrontace… .

Někteří z nás vyráží na sběry písniček do nejbližšího okolí a také pátrají v dostupných pramenech. Hmatatelným výsledkem této usilovné práce a následné intenzivní výuce v souboru je např. schopnost členů Nivničky zpívat si k libovolné sedlcké (párový tanec lišící se na Uherskobrodsku obec od obce) ještě dlouho poté, co ostatním zpěvákům už došly nápady a inspirace.

LIDÉ
Nejlépe vše vystihují asi tato slova: „Mňa ani nezajímá, vystupovat tam nebo tam, že je v hledišti tolik a tolik ludí. Já su radši, když nás poznajú tetička Künstová z Horněmčí, tetička Ježková z Dolněmčí, tetička Gazdíková z Nivnice, nebo dědáčci Janečka a Hrabal z Boršic … .“ Vzpomínání, zpívání starých lidí nám dává nahlédnout tak daleko do minulosti, jak jen je to dnes možné. A jejich slova a hlas v nás pak zní, když se nějaký fragment z minulosti pokoušíme zachovat nebo oživit. A to už jsme u dalšího pilíře náplně Nivničky – TRADICE. Od začátku Nivničky dodržujeme v náležité formě co v Nivnici můžeme - fašank, šlahačku, koledování.

KROJ
Lásku k folklóru utvrzuje vztah ke kroji. Pracujeme na tom, aby si děvčata dokázala kroj sama opravit - rukávce rozebrat, oprat, a znovu složit. Aby přilnula k tomu, co potřebují - umět s krojem zacházet, a to i s chlapeckým, chápat, co se k němu hodí, pomoci dětem z Malé a Malučké Nivničky.
Děvčata by měla umět vyšít mašli nebo na ni namalovat ornament, šikovnější zkouší s úspěchem malovat kraslice, malovat a vyšívat nivnické výšivky. Kluci musí umět mj. uplést veliký tatar na šlahačku.

„Potlesk po vystoupeních hrozně rychle odezní, ale kořeny, ke kterým jsme se vydali, v nás zůstanou už natrvalo. To je pro mě výsledek práce souboru.“

přemýšlel v úterý 8.října 2002
Vlastimil Ondra
vedoucí Nivničky

projekty
Umělecké besedy
u cimbálu pro teenagery

Adopce na dálku
Widjina Benoit z Haiti

spřátelené weby Boršičané
Siločáry duše dítěte
Kuřátko
a odbočka webu Kuřátka
e-kronika KUŘÁTKO

webmaster